Klášter voršilek
Příslušnice františkánského kláštera sídlily v Brně již od roku 1482. Když však prováděl Josef II. reformy církevních řádů, některé rušil, jiné stěhoval, byly františkánky nuceny přijmout ještě řeholnice příbuzného řádu, tedy řádu sv. Voršily. Pak společně tyto dva řády sdílely konvent na Josefské ulici. Ke konventu náležel i kostel sv. Josefa, který byl vysvěcen roku 1674.
Řád sv. Františka přijala roku 1484 vdova po zámožném zlatníkovi a započala tak v Brně tradici františkánek. Brzy se k ní přidalo několik dalších vdov a panen a od roku 1487 společně sídlily v městském domě nedaleko dnešního vlakového nádraží. Nově založený klášter františkánek se nacházel nedaleko kláštera mužské větve tohoto řádu. Kardinál František z Ditrichštejna brzy změnil řádový dům františkánek na klášter řeholník terciářek sv. Františka Serafínského. Tehdy získal řád prostředky na stavbu kostela a sám Františk z Ditrichštejna jej vysvětil roku 1618. Roku 1643 při obléhání města Švédy byl kostel i s přilehlým klášterem zachvácen požárem. O rok později byl klášter i s kostelem zbořen.
Řád františkánek se usadil ve Vídni a roku 1647 se vrátil zpět do Brna, kde se usadil v tehdejší České (dnes Josefské) ulici. Tam našli řeholnice útočiště v domě, který řád zdědil po jedné z řádových sester. Později řád přikoupil několik dalších domů na této ulici a na jejich místě dal vystavět kostel s klášterem, jak ho známe dnes. Základní kámen kostela sv. Josefa byl položen roku 1651 a na jeho stavbu dohlížel brněnský stavitel Pavel Weinberger. Stavby kláštera se pravděpodobně účastnil také další z brněnských stavitelů Ondřej Erna.
Klášter byl zrušen roku 1782 a jeptišky přijaly řád sv. Voršily, odtud plyne dnešní označení řádu voršilky. Klášter byl nadobro zrušen roku 1950 a komplex byl využíván pro Technické muzeum. Klášter byl do rukou církve navrácen roku 1991, roku 1997 proběhla rozsáhlá oprava celého klášterního komplexu. Celý objekt dnes slouží jako obchodní centrum a je památkově chráněn.
